• Blog

Taťka jako vzor - sportem k podnikání

„Ahoj mami, jdeme na kafe“.  „Pojďte, taťka jede za hodinu na tenis.“  Je mu 64 let a chodí hrát třikrát týdně (kromě všech dalších aktivit), prostě borec.

Pamatuji si to jako včera. Sedím v nějaké šesté třídě a paní učitelka chce vědět, kdo je naším vzorem. Střídají se zpěváci, zpěvačky nebo sportovci. Přijde na mě řada a bez rozmyšlení ze mě vypadne……… „taťka“. Učitelka na to odpoví, že nic jiného nečekala. Její manžel je totiž bývalým spoluhráčem mého táty.

 

O pár let později dostanu první kolíkové kopačky. Odehraju v nich zápas a druhý den si je můj táta půjčí. Ve svých 42 letech nastoupí jako útočník a dá v nich branku. Mě se to o den dříve nepodařilo.

Nejsem už naivní dítě. Velmi dobře vnímám, že táta už není na hřišti za hvězdu, ale ten zápal a herní nadšení je inspirativní i pro mladého puberťáka, který hraje dorosteneckou ligu v Benešově.

Od dětství vnímám, že táta fotbal u nás na vsi miluje a řídí. Od 16ti let hraje za áčko, od třiadvaceti doteď dělá sekretáře, trenérem byl zhruba 20 let, nastoupil do 700 zápasů a vstřelí víc než 300 branek. Viděl jsem jich jen malou část, ale víc mě zaujala jeho dráha funkcionáře a trenéra.  Od mala se pohybuju v prostředí, kde fungují nepsaná pravidla, řád a vztahová chemie. Kabina je to samé co kancelář. Někdo má větší talent, někdo zase více maká. Někdo je osobnost, aniž to dává najevo. Někdo by uznávanou osobností rád byl, ale tohle si prostě nekoupíte………

Od mala slyším, že jsem sice lepší fotbalista, ale rychlostně prý na tátu rozhodně nemám. Jsem pěkně vytočenej. Děláte si legraci? Já, takovej rychlík?!?  Pěkně mě to štve, ale taky motivuje. Zatím to ale vypadá dobře a možná bych to mohl fotbalově někam dotáhnout. Kromě fotbalu mě táta přivede i k tenisu, skvělé rozhodnutí. Pár let se dají oba sporty kombinovat, jenže pak vyhraje fotbal. Zkažená operace ale všechno zabije, moje lepší fotbalová kariéra skončí prakticky už ve 20ti letech. (Naštěstí ta tenisová se po třicítce zase obnoví).  Po sedmi nápravných operacích mi doktor řekne, ať na fotbal absolutně zapomenu. Pravou nohu mám od kolene dolů napůl ochrnutou. Napořád…….. Naštěstí jsem levák a jestli na někoho pasuje věta „ten má druhou nohu jen na opírání“, tak jsem to já.  Vím moc dobře, že při sebelepší vůli už nebudu ani na 50% své možné výkonnosti. Ale přes všechna doporučení se vrátím do rodné vesnice  a strávím krásných 7 let na hřišti….. Jako průměrný hráč krajské úrovně…... Pod trenérské vedení táty…………………Do období, které mě připravilo na podnikání.

Můžu vidět zblízka, jak táta vede mančaft, jak přemýšlí nebo jak komunikuje.  Zažiju nejlepší roky v historii klubu v dresu na hřišti a to z velké části díky tátovi. Většina našich hráčů mu fotbalově prošla pod rukama od dětství a teď je vede v áčku. Prakticky si  (nejenom sám samozřejmě) vychová jednu generaci, se kterou pak hraje roky špičkový fotbal.  Zkuste najít malou vesnici jako je Kondrac, která hraje už 16 let nepřetržitě krajskou soutěž.  Řeknu Vám to na rovinu, bude to dlouhé hledání.

Každý má chyby a má je i můj táta, ale můžu se od něj učit……. Hodně učit……. Jak jednat s těmi, kteří mají talent, ale nechtějí makat. Jak jednat s těmi, kteří dřou, ale nemají tolik talentu. Je to mix vlastností lidí a důležité je vidět, že mužstvo potřebuje obě dvě skupiny. Samozřejmě táta čelí dost často i kritice, ale na nikoho se neuráží….. Nikdy a na nikoho. To, že se s někým pohádá,  neznamená, že se s ním za dvacet minut nebude normálně bavit. Někteří to mají jinak, ale tátovi je to jedno.  Nezažil jsem, že by někomu vědomě lhal. Neviděl jsem ho v situaci, kdy by někomu přikyvoval a za rohem ho pomlouval. Táta není žádným špičkovým trenérem v pravém smyslu slova „trenér“. Ale je excelentní jako kouč.  V anglickém fotbale se nepoužívají slova kouč nebo trenér, ale slovo manažer. Ano, táta je vynikající manažer.

Je mi 29 let a už rok raději fotbal nehraju a táta mi předal trenérské žezlo. Budu trénovat respektive koučovat kluky, se kterými jsem ještě před pár týdny hrál. Někteří jsou o pár let starší než já a jejich výkonnost je už teď na hraně áčka a béčka, slušný vyhlídky….. Táta samozřejmě zůstává vedle mě a pomáhá mi, ale párkrát si zkrátka musíte sami nabít hubu. Podílím se na chodu oddílu už několik let, ale trenér je vždycky ten v první linii, autor špatných rozhodnutí,  hromosvod….. Nová role sebou nese nové cenné zkušenosti.  V té době už má moje firma nějaké zaměstnance a protože jsem vždycky prosazoval svoje názory velmi razantně, mám občas problémy. Nechoďme kolem horké kaše, mám u některých lidí pověst arogantního frajírka….. Taťka mi dá párkrát zpětnou vazbu, že se prý podle některých chovám k hráčům jako k zaměstnancům. Neříká mi co přesně mám dělat, dává mi prostor si věci uvědomit, pochopit a vyzrát.  Každý nerad slyší kritiku a beru to částečně jako křivdu, ale asi na tom fakt něco bude.  Musím se naučit jednu extrémně důležitou věc…….Že mnohem důležitější, než jak Vaše slova myslíte Vy, je realita….. To, jak Vaše slova vyzní nebo mohou vyznít pro druhou stranu. Někdo potřebuje bič, někdo cukr. Když dva dělají totéž, není to totéž. Co jeden vezme jako věcnou kritiku, druhý jako osobní urážku. Když to nezvládáte, neumíte s lidmi dobře pracovat, musíte se pořád učit…. Hodně učit…..

Sport a podnikání mají společného víc, než si většina lidí myslí.

Odmala jsem byl komunikativní, to mě nikdo v lavici učit nemusel. Škola mi rozhodně dala určitý základ. Ale nejvíc mi dal rozhodně táta a fotbal.

Ve škole Vás nikdo nenaučí podstatné věci, které do podnikání potřebujete. Dnes se tomu moderně říká „měkké dovednosti“……  Sportovní hantýrkou to i v businessu znamená:   Jak se oklepat z porážek. Jak nebýt v oblacích po vítězství. Jak jednat s těmi, kteří jsou zrovna na lavičce. Jak využívat silných stránek jednotlivých hráčů. Jak reagovat, když se Vám zraní klíčový hráč nebo odejde jinam. Jak podpořit hráče, kterému se zrovna nedaří.  Jak nepropadat panice, když jste zrovna na sestup. Nebo jak neplánovat postup po pouhých třech vyhraných zápasech.  Chytrý trenér se s hráči baví co nejvíc a nezavře se do bubliny…….. Všechno zmíněné platí ze sta procent i pro podnikání. Musím se bavit se svými lidmi a nehrát si na vševědoucího. Jak ve sportu, tak v podnikání musí člověk pochopit a akceptovat, že se vždycky najde někdo rychlejší, lepší, chytřejší. …..Snažím se, aby přesně tito lidé pracovali u mě ve firmě, nikoliv u konkurence.  Nemusím vždy souhlasit, ale vyslechnout si druhou stranu a dát lidem kompetence je naprosto klíčové pro zdravou atmosféru v kolektivu.

Rozhodně naše děti vedeme s Alenkou ke sportu. Jen po porážkách si ceníte toho, co znamená vítězství….. Ve sportu i podnikání jedno bez druhého neexistuje… ….. Snažím se mít s nimi vztah, jaký mám já se svým tátou.

Ale největší výzvou je být pro své děti vzorem nebo inspirací.

Nikdy nevíme jak to dopadne….. Tohle si prostě nekoupíte……

Tobě se povedlo obojí tati.

Jiří Janouš ml.

  • J. A. CLEAN spol. s r.o.
  • Copyright © 2018
  • 602 694 934
  • Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

J. A. CLEAN spol. s r.o. - created in Zlin by Weboo


Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením webu vyjadřujete souhlas s naším používáním souborů cookie.